Cesta, při níž se trička stala základem šatníku, je velmi zajímavá. Kromě středověkých nátělníků připomínajících dnešní trička minulé doby znaly i pracovní nátělníkové kombinézy dělníků. Tyto kombinézy udržovaly tělo v teple. Pro konkrétní povolání však byly velmi nepraktické. Kupříkladu dělníci v dolech či na polích toužili po opaku - po ochlazení. A tak se kombinézy začaly stříhat. Došlo tak k oddělení spodní části od horní a ke zkracování rukávů. Postupem času vyvstala i otázka lepší prodyšnosti materiálu, a tak přišla na scénu bavlna, jejíž prodyšnost byla především v teplých obdobích roku vítána. Průmyslová revoluce se tak zasloužila nejen o neuvěřitelně velký rozvoj průmyslu, ale i o formování našeho základu šatníku.
Svou funkci plnilo i v období obou světových válek. Od dělníků se rozšířilo k vojsku. Největší využití bylo mezi námořnictvem. V oblastech s vysokými teplotami svlékali vojáci a námořníci svrchní části oděvu a ponechávali si jen trička. Stejně jako dělníci oceňovali jeho prodyšnost a pohodlí. Stalo se dokonce typickou součástí uniforem amerického námořnictva. Pruhovaná trička v navy blue odstínu a bílé jsou dodnes označována za námořnická právě díky této skutečnosti. Tričko se těšilo oblibě mezi vojáky a dělníky až do 50.let 20.století. Do té doby jej běžný občan příliš neoblékal. A pokud ano, stále spíš jako nátělník.
Velký boom triček nastal v 50.letech minulého století díky hollywoodským hvězdám, které je oblékly při natáčení filmů. Krásu (ne)obyčejného trička představil kupříkladu herec Marlon Brando ve filmu Tramvaj do stanice touha. Fanoušci ihned vytvořili ohromnou poptávku po tomto nenápadném oděvu, který evokoval dojem rebelie. Ikonické bílé tričko se stalo součástí image herce Jamese Deana. I pruhované tričko dostalo šanci uchytit se v šatníku běžných občanů. Za jeho proslavením stojí legendární módní návrhářka Coco Chanel.
Potisk se dostal na výsluní v 60.letech a nastolil tak nové trendy s jasnými barvami a různými vzory. Trička tak definitivně sejmula nálepku praktického kousku určeného na práci a stala se prostředkem pro sebevyjádření. Grafické potisky se nesly na vlně pokroku v oblasti sítotisku. K ještě o něco většímu zájmu o trička s potiskem došlo v letech 70. a 80., kdy se k sítotisku přidal tisk transferový, který samotný tisk značně usnadňoval. Trička s potiskem se v té době staly mocným marketingovým nástrojem pro mnoho hudebníků. Potisky kapel byly velmi žádané.
Tričko tak prošlo během své existence několika změnami ve svém účelu a funkci, ve způsobu zpracování, ve volbě materiálu i v jeho vnímání společností. Cesta od předchůdců triček, přes praktický pracovní oděv až po nejběžnější kousek šatní skříně byla poměrně dlouhá, avšak pro naši dobu nesmírně důležitá.
